New Moon tak trochu jinak - 6. kapitola

5. července 2012 v 11:56 | Grace

Usmál se. "Dobře, tak jsme domluveni."
"A k tomu navíc hodiny jízdy," dodala jsem.
Quil se široce zakřenil na Embryho, a zašeptal něco, co mi uniklo. Jacobova ruka vystřelila, aby praštila Quila do týla. "To stačí, vypadněte," zamručel.
"Ne, já vážně musím jít," protestovala jsem a zamířila ke dveřím. "Uvidíme se zítra, Jacobe."
Jakmile jsem byla z dohledu, uslyšela jsem Quila a Embryho sborově vyhrknout "Týýýjóóó!"
Následoval zvuk krátké potyčky, přerušovaný výkřiky "au" a "hej!"
"Jestli některý z vás zítra strčí byť i jen špičku nohy na náš pozemek…" Slyšela jsem Jacoba, jak hrozí. Jeho hlas se ztratil, jak jsem vkročila mezi stromy.

6. kapitola

A to byla poslední vzpomínka, která mi přeběhla před očima. Další se už nedostavila, protože tu byl pořád ještě Charlie, který mě hledal po celém domě.

Jeho hlasité kroky na schodech se nedaly přeslechnout. Otevřel dveře do mého pokoje. Nastalo velké ticho, chtěla jsem se na něj podívat, ale moje tělo mě nechtělo poslechnout. Nic jsem necítila. Jsem mrtvá? Charlie se po chvilce vzpamatoval a doběhl ke mně.

"Pane bože… Bello!!! Co se stalo? A kde je vůbec Jacob?"

Vzal mě do náruče a přenesl na postel. Tam mě opatrně položil.


Cítila jsem, jak se mé tělo pomalu probouzí. Dostával se mi cit do prstů. Trochu jsem s nimi zahýbala. Byl to skvělý pocit, zase cítit své končetiny, vlastně celé tělo.

"Bells, mluv!" Zatřásl se mnou.

Co mu mám říct? Pravdu? Bude mě mít Jacob ještě vůbec rád? Otevřela jsem pusu, ale nic z ní nevyšlo. Charlie se na mě vyděšeně podíval. Dokonce se mu zaleskla slza v oku. Ne, to nesmím dopustit. Zkusila jsem to znovu.

"Tati, já jsem se pohádala s Jacobem a už ho nikdy nechci vidět."

Zase ta tupá bolest. Co jsem to řekla? Oči mě pálily, ale slzy netekly. Tichý vzlyk probral Charlieho z transu.

Objal mě okolo ramen a přitiskl si mě na hruď. Bylo to příjemné, protože ta bolest na chvíli polevila.

"Tak tohle si s ním vyřídím… Už to vypadalo, že ti je dobře… Ani jsi nekřičela ze spaní," rozkřičel se.

To není pravda, dneska ráno jsem se vzbudila s křikem. Málem mi ta věta vylítla z pusy, ale ovládla jsem se. Vstal z postele a šel ke dveřím.

"Bello, já za ním dojedu, tak tady na mě počkej, ano?"

"Neboj, tati," řekla jsem mu a usmála se na něj. Ale nebyl to úsměv od srdce. Vlastně mi vůbec nebylo do smíchu. Po tom, co se dneska stalo, už je toho na mě asi moc.

Nevím, kdy jsem usnula, ale Charlie byl doma. Šla jsem za ním dolů - byl v obýváku. Slyšel moje kroky a tak se otočil.

"Bello, proč jsi mi lhala? Proč si mi prostě nemohla říct pravdu?" při těch slovech vstal a vzal mě jemně za zápěstí.

Podíval se mi zpříma do očí.

"Holčičko, chci pro tebe to nejlepší, ale poslat mě za Jacobem, abych ho seřval bezdůvodně-"

"Počkej!" přerušila jsem ho.

Doufám, že mu Jacob neřekl pravdu.

"Vypravil ses za ním sám. A vůbec, co ti řekl?"

Chvíli váhal, jestli mi to má říct, ale pak promluvil: "Jacob mi řekl, že přišli k nim domů jeho kamarádi a začali mu nadávat… No, a ty jsi tomu jednomu klukovi dala facku. On se naštval a chtěl ti taky jednu vrazit." Při tom slově se zamračil a dal si ruce v pěst.

"Ale Jacob ho zadržel. Potom se začali prát a ty jsi z ničeho nic utekla." Charlie se zamyslel. "Bello, proč jsi utekla?"

To si Jacob nemohl vymyslet něco jiného? Vždyť já Chaliemu nemůžu říct, že jsem utekla, protože se Jacob a ten jeho kamarád proměnili ve vlkodlaky.

"No já… já… bála jsem se, že mu ublíží a oni za mnou, přijdou."

Ježiši, co to zase plácám?

"Bello, nikdo by ti neublížil. Jacob je silnej kluk," řekl Charlie a trochu posmutněl.

To mi nešlo do hlavy, počkat, proč je Charlie tak ubrečený?

"Tati, co se stalo?"

Charlie mi uhnul pohledem, ale neodpověděl.

"Tati?" řekla jsem naléhavě.

Podíval se na mě a začal brečet. Objala jsem ho a počkala, dokud se neuklidní.

"No, víš, jak jsme dneska šli hledat ty vlky? Tak jde o Harryho Clearwatera. Harry měl dneska ráno srdeční záchvat."

Cože, Harry Clearwater, jak to?

"A bude Harry v pořádku?"

Charliemu se zase začaly koulet slzy po tvářích.

"Bello, on už se nevrátí."

"Je mi to tak líto," zašeptala jsem.

"Asi bych si měl jít lehnout," řekl Charlie a odtáhl se.

Jenom jsem kývla… On se odšoural ke schodům a šel pomalu na horu. Pak bylo slyšet jet tiché zavření dveří. Já jsem se sesunula na zem a přemýšlela.

Co mám teď dělat? Mám se vrátit za Jacobem? Nebo mám zůstat tady s Charliem?

Rozhodla jsem se, že tu s Charliem zůstanu. Vstala jsem a šla do koupelny. Pustila jsem na sebe horkou vodu a nevnímala nic okolo sebe, jen tu horkou vodu. Takhle jsem tam stála asi půl hodiny a pak ji vypnula. Osušila jsem se, oblékla, a šla do svého pokoje. Já vlastně ani nevím, kolik je hodin. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že je půl jedenácté. Pravý čas na spaní. Zachumlala jsem se do peřiny.

Nemůžu se přece bát svého nejlepšího přítele. Takže dneska pojedu za Jacobem… Budu dělat, jako když se včera nic nestalo. Když jsem se kamarádila s upíry, tak se můžu kamarádit i s vlkodlaky.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbila se ti kapitolka?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama