Hate or love 2 - kapitola šestá

19. června 2012 v 23:10 | Grace

V minulé kapitolce:
"Ach Eleno…," ozvalo se z druhé strany. "už jsme o tom mluvily. Víš, že je to riskantní a já bych nesnesla ten pocit, kdyby se skutečně něco přihodilo…"
"Bonnie…" zasténala jsem. "Ty jsi jediná, kdo mi může pomoci. Jediná, která by mi dokázala vrátit vzpomínky. Takže tě prosím… Já to chci."
"A Stefan s tím souhlasí?"
"A-ano…" zalhala jsem.
Stefan by na to nikdy nepřistoupil. Nikdy! Tím jsem si byla jistá. Jednak z důvodu, že bych ho tím zklamala a také proto, že by si s tímto neměl nikdy nikdo zahrávat!
"Zítra v osm u mě…"

6. KAPITOLA - Zahrávání si s minulostí

Byla jsem tak roztřesená, ale i nadšená. Vím, že je to nebezpečné. Zahrávat si s minulostí, vzpomínkami a magií není jenom tak. Nikdy jsem o následcích svého rozhodnutí moc nepřemýšlela, ale nyní jsem si byla jistá, že to chci udělat. Šla jsem k Bonnie, můj plán se jí ani trochu nelíbil. Nechtěla to dělat. Zaklepala jsem na domovní dveře jejich domu a čekala, až se ozve Bonnie a otevře.

Nepřivítala mě klasickým pozdravem "Ahoj". Byla nervózní stejně jako já.

"Opravdu to chceš udělat?" zeptala se s malinkou nadějí, že jsem si to rozmyslela.

"Ano," řekla jsem bez váhání.


Bonnie mě pustila dovnitř. Její pokoj vypadal úplně jinak než, když jsem tu byla naposled. Byly tu svíčky - hodně svíček.

Bonnie zhasla všechna ostatní světla, takže jsem se orientovala pouze podle těch svíček uspořádaných do jednoho velkého kruhu. Zezačátku jsem se je snažila spočítat, skončila jsem u patnácti a pak to vzdala. Asi to bude hodně silné kouzlo, pomyslela jsem si.

"Jsi si jistá?" zkoušela to Bonnie znovu.

"Ano," přitakala jsem.

Ale nepopíratelná nejistota a nervozita už mě docela pohltila. Nadechla jsem se. Bonnie mluvila hodně tajemně.

"Pokusím se ti vrátit všechny vzpomínky na to, co se stalo. Ale nevím, jaké to bude mít následky, Eleno."

"A co se stane, když se to nepovede?" zeptala jsem se opatrně.

To bylo mé první zaváhání.

Bonnie se roztřásla.

"To právě vůbec nevím."

"A máš alespoň představu?" nedala jsem se.

"Možná zemřeš, možná ztratíš paměť úplně, možná nic. Je to padesát na padesát."

Zhluboka jsem se nadechla, jako bych opět zaváhala. Kruci, co to jenom dělám? Tohle nemá cenu riskovat. Naběhl mi mráz po zádech.

"Jo a nevěřím ti, že s tím Stefan souhlasí." ušklíbla se.

"On o tom ani neví…" přiznala jsem.

Je to něco, co mu nedokážu říct. Vím, že by neudělal nic, co by mě nějakým způsobem ohrozilo.

"Ani Damon," dodala jsem nakonec.

Bonnie mi přikázala, abych vešla do kruhu, a ona si připomene zaříkávadlo. Uff, u těch svíček začínalo být už docela teplo. Sedla jsem si doprostřed na podlahu a rukama si objímala kolena. Bonnie stála o kus dál.

"Takže…" nadechla se a já čekala, co bude následovat.

V tu nejméně vhodnou chvíli se otevřely dveře a vešel… Damon?

"Myslel jsem, že Dušičky jsou až listopadu," zíral překvapeně na Boniin rituál a hromadu svíček poskládaných do jednoho velkého kruhu.

Tohle není pravda. Zdá se mi to, nebo vždy všechno překazí?

Zvedla jsem se ze země a rozešla se rozzuřeně k němu.

"Vypadni odtud, hned!!!" zakřičela jsem celá rudá.

Překvapeně si prohlížel můj výraz, pak se usmál a doběhl si až k Bonnie.

"Vypadni, Damone!!!" přikázala jsem znovu.

Bonnie uskočila a Damon pomalu pochopil, co jsem se tu s ní snažila udělat.

"To vypadá jako…" zarazil se a dramaticky zakoulel očima.

V tu chvíli se objevil těsně u mě.

"Ty si se snad úplně zbláznila?!" vrhal na mě nemilosrdné pohledy.

Připadala jsem si jak dítě, které teď kárá jeho otec. Musela jsem s pravdou ven. Proč šel vůbec sem - do domu Bonnie? Je přeci čarodějka! Neměl by se potloukat ani pár metrů od domu, natož rovnou vejít dovnitř!!!

"Ne, a dělám to kvůli sobě," ruce jsem si držela připevněné na prsou. "vlastně i kvůli tobě. Kvůli nám oběma."

"Kvůli mně teda rozhodně nemusíš!" odsekl hrubě.

"Chci, to udělat. Už jsem se rozhodla. O dovolení jsem se nežádala."

"A ví to Stefan?" vítězoslavně se usmál. Asi ví, že ne. "Myslel jsem, že si říkáte všechno." podotkl jízlivě.

Popadla jsem všechnu svou hrdost a znovu přísně rozkázala.

"Vypadni odtud, Damone!"

"A když ne? Tvoje čarodějka mi nechá explodovat hlavu?" naježil se a vyvalil na mě své oči. Ty hypnoticky dokonalé modré oči. "To by od ní bylo opravdu pozoruhodné."

Z nějakého důvodu mě rozbolela hlava, nesnáším tyto rozhovory. Uklidnila jsem se a zkusila to po dobrém.

"Prosím, mohl bys odejít?" zeptala jsem se klidným tónem.

Očima jsem vyhledala Bonnie, byla ve střehu.

Damon chvíli váhal.

"Ne, neodejdu, dokud se neujistím, že tohoto pitomého nápadu necháte."

Bonnie se tvářila, jakože s ním souhlasí. To bylo snad poprvé, kdy se jejich názory shodovaly. Bylo to zvláštní. Ale já to nemohla nechat jen tak. Potřebovala jsem znát pravdu, na tom není nic špatného.

"Myslíš si, že když poznám pravdu, ohrozím tvůj vztah s Jenny? To proto nechceš, abych to udělala?" z nějakého důvodu to vyznělo pohrdavě, ale to až potom, co jsem vyslovila její jméno.

Damon se najednou rozesmál.

"Tak tohle si myslíš?" ujišťoval se z části nevěřícně.

Přikývla jsem.

"Ano, myslím."

"A nenapadlo tě, že třeba nechci, aby se ti kvůli tomuto stupidnímu nápadu něco stalo? Nenapadlo tě, že nedovolím, aby sis kvůli tomu ublížila? Znám následky tohoto rituálu až moc dobře…"

Sakra jak byl dokonalý, když to říkal. Jeho oči si mě tázavě prohlížely, jakoby nechtěly spatřit víc než to. Cítila jsem, že to, co ke mně dřív cítil - tedy k mému minulému já - nevyprchalo tak docela. Po tvářích mi stékaly jemné horké slzy, které mě neskutečně pálily.

"Neublíží mi to víc, než si to udělal ty…" řekla jsem chladně.

I přesto jsem mu nedokázala odpustit, že to udělal. Že se mě jen tak vzdal, nic jsem pro něj neznamenala. Teď už to přeci napravit nejde.

"Chci znát důvod, proč nesnesu pohled na tebe a Jenny. Proč je mi Jenny tak protivná a cokoliv si řeknete… já…" teď jsem zadržovala prudký pláč.

Damon se zamračil.

"Nedělej to, Eleno." věnoval mi další nepřekonatelně sladký pohled.

Jeho hlas byl naléhavý. Byla jsem tak zmatená z toho všeho. To jen Damon mě dokáže uvést do takovéhoto stavu.

Nenávidím způsob, jakým se na mě dívá, protože ví, že mu nedokážu odolat.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbila se ti kapitolka?

Ano
Ne

Komentáře

1 Karčá! ^^ Karčá! ^^ | Web | 18. dubna 2012 v 23:04 | Reagovat

Jůůů! Jůůů! Jůůů! a Jůůů! :DDD Bombáá! Další ! Další! :DD♥ Prosíííííím :)))

2 Grace Grace | Web | 19. dubna 2012 v 15:22 | Reagovat

[1]: Děkujůůůů! :D Přidám asi o výkendu. ;-) Nemám to pořád dopsaný... :-D a ani vůbec nevím, jak bych to zakončila. :-? Takže, až vám sem dám všechny díly co zatím mám, tak mi budete muset pomoct. :D :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama