New Moon tak trochu jinak - 3. kapitola

17. května 2012 v 16:05 | Grace

"Tvůj pradědeček?"
"Byl starší kmene, jako můj otec. Víš, studení jsou přirozenými nepřáteli vlků - no, vlastně ne obyčejných vlků, ale vlků, kteří se změní v lidi, jako naši předkové. Vy byste jim říkali vlkodlaci."
"Vlkodlaci mají nepřátele?"
"Jenom jednoho."
V krku jsem měla knedlík, který mě dusil. Snažila jsem se ho spolknout, ale byl tam usazený a nehýbal se. Chtěla jsem ho vyplivnout.
"Vlkodlak," vydechla jsem.
Ano, to bylo slovo, kterým jsem se dusila. Celý svět se zakymácel, vychýlil se špatným směrem ze své osy.

3. kapitola

Jaké je tohle místo? Může doopravdy existovat svět, kde staré legendy ožívají a překračují hranice malých bezvýznamných městeček, aby se utkaly s mytickými příšerami? Znamenalo to, že každá nemožná pohádka má někde pravdivý základ? Existuje vůbec nějaký rozumný a normální svět, nebo je všechno jenom magie a strašidelné historky?

Sevřela jsem si hlavu do dlaní, aby mi nevybuchla.

Tichý střízlivý hlas vzadu v mé mysli se mě ptal. Proč tak vyvádíš. Copak jsi dávno neuvěřila v existenci upírů - a tenkrát bez vší té hysterie?

Přesně tak. Chtěla jsem na něj zakřičet zpátky. Cožpak nestačí jeden mýtus, není to dost na celý život?

Navíc jsem nikdy ani na chvilku nepřestávala vnímat, že Edward Cullen je naprosto mimořádný. Nebylo to takové překvapení, když jsem zjistila, co je zač - protože bylo jasné, že to není obyčejný člověk.



Ale Jacob? Jacob, který byl jenom Jacob a nic víc než Jacob? Můj kamarád? Jediný člověk, ke kterému jsem si dokázala vytvořit nějaký vztah... a ani on nebyl člověk.

Potlačovala jsem nutkání znovu se rozkřičet.

Co tohle vypovídalo o mně?

Na to jsem znala odpověď. Vypovídalo to, že je se mnou něco hluboce v nepořádku. Proč by se jinak můj život hemžil postavami z hororových filmů? Proč by mi jinak na nich záleželo tolik, že mě to trhá na kusy, když se chovají, jak jim jejich mytická podstata velí?

V hlavě se mi všechno točilo a posouvalo, takže věci, které předtím znamenaly jedno, teď znamenaly něco jiného. Neexistoval žádný kult. Nikdy neexistoval žádný kult, ani žádný gang. Ne, bylo to mnohem horší. Byla to SMEČKA.

Smečka pěti neuvěřitelně obrovských, různobarevných vlkodlaků, kteří se za mnou kradli po Edwardově louce...

Najednou mě popadl horečnatý spěch. Koukla jsem na hodiny - bylo dost brzo, ale mně to bylo jedno. Musela jsem se okamžitě dostat do La Push. Musela jsem vidět Jacoba, aby mi mohl říct, že jsem se úplně nezbláznila.

Natáhla jsem si první čisté oblečení, které jsem našla, a bylo mi jedno, jestli se k sobě hodí, nebo ne, a pádila jsem dolů, brala jsem schody po dvou. Málem jsem narazila do Charlieho, jak jsem smykem zabrzdila v chodbě cestou ke dveřím.

"Kam jdeš?" divil se. Oba jsme byli překvapení, že jeden druhého vidí. "Víš, kolik je hodin?"

"Jo. Musím se vidět s Jacobem."

"Myslel jsem, že ta věc se Samem..."

"To nevadí, musím s ním hned teď mluvit."

"Je hodně brzo." Zamračil se, když se můj výraz neměnil. "Nechceš se nasnídat?"

"Nemám hlad," vyhrkla jsem.

Stál mi v cestě k východu. Zvažovala jsem, že se kolem něj protáhnu a uteču mu, ale věděla jsem, že bych mu to později musela vysvětlovat.

"Vrátím se brzy, ano?"

Charlie se zamračil.

"Rovnou k Jacobovi domů, ano? Žádné zastávky po cestě?"

"No jasně že ne, kde bych se zastavovala?" Nemohla jsem se dočkat, až vypadnu.

"Já nevím," přiznal. "Jenomže... no, došlo k dalšímu útoku - zase ti vlci. Bylo to opravdu blízko horkých pramenů - tentokrát máme svědka. Obětí je muž, který stál jenom pár metrů od silnice, když najednou zmizel. Jeho žena se o pár minut později vydala ho hledat, a uviděla velkého šedého vlka, tak běžela pro pomoc."

Žaludek se mi zhoupl, jako kdybych udělala vývrtku na tobogánu.

"Zaútočil na něj vlk?"

"Není po něm stopy - zase jenom trocha krve." Charlieho obličej byl zbrázděný bolestí. "Strážci tam vyrážejí ozbrojeni a berou s sebou ozbrojené dobrovolníky. Je mnoho lovců, kteří se toho touží zúčastnit - za mrtvoly vlků je vypsaná odměna. To znamená velkou palebnou sílu rozptýlenou po lese, a to mi dělá starosti." zavrtěl hlavou.

"Když se lidi moc vzruší, dochází k nehodám..."

"Oni budou na vlky střílet?" Hlas mi vyletěl o tři oktávy.

"Co jiného se dá dělat? Co je na tom špatného?" zeptal se a napjatýma očima se mi pátravě díval do obličeje. Cítila jsem se slabá; musela jsem být bělejší než obvykle. "Nestává se z tebe zapřisáhlý ochránce přírody, že ne?"

Nemohla jsem odpovědět. Kdyby se na mě nedíval, dala bych si hlavu mezi kolena. Zapomněla jsem na pohřešované turisty, na krvavé stopy... Nespojila jsem si tyto skutečnosti s tím, co jsem si uvědomila prve.

"Podívej, holčičko, nenech se tím vystrašit. Prostě zůstaň ve městě nebo na silnici - žádné zastávky - ano?"

"Ano," opakovala jsem slabým hlasem.

"Musím jít."

Poprvé jsem se na něj podívala zblízka a viděla, že má k pasu připnutou zbraň a na nohou pohorky.

"Nejdeš na ty vlky, tati, že ne?"

"Musím pomoct, Bells. Ztrácejí se lidé."

Hlas mi zase vystřelil, teď téměř hystericky.

"Ne! Ne, nechoď. Je to moc nebezpečné!"

"Musím dělat svou práci, dítě. Nebuď taková pesimistka - nic se mi nestane." Otočil se ke dveřím a podržel je otevřené. "Jdeš?"

Zaváhala jsem, žaludek se mi stále kroutil v nepříjemných otáčkách. Co mám říct, abych ho zastavila? Bylo mi příliš mdlo, abych vymyslela nějaké řešení.

"Bells?"

"Možná je moc brzy, jet do La Push," zašeptala jsem.

"Souhlasím," řekl, vykročil ven do deště a přitom za sebou zavřel dveře.

Jakmile byl z dohledu, padla jsem na podlahu a sklonila hlavu mezi kolena.

Měla bych jít za Charliem? Ale co mu řeknu? A co bude s Jakobem?

Jacob byl můj nejlepší přítel; musela jsem ho varovat. Jestli opravdu je - přikrčila jsem se a přinutila se vyřknout v duchu to slovo - vlkodlak (a já jsem věděla, že je, cítila jsem to), pak na něj lidé budou střílet! Musela jsem to říct jemu a jeho přátelům, že se lidé budou snažit je zabít, jestli budou běhat po lese v podobě obrovských vlků. Musela jsem jim říct, aby toho nechali.

Musejí toho nechat! Charlie byl venku v lese. Sejde jim na tom? Přemítala jsem... Až doteď mizeli pouze cizinci. Znamenalo to něco, nebo to byla jenom náhoda?


« Předchozí díl Následující díl »
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbila se ti kapitolka?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama