Hate or love - kapitola druhá

28. února 2012 v 22:36 | Grace

V minulé kapitolce:
V zamyšlení přešel přes chodbu do ložnice s úmyslem, aby zkontroloval Elenu. Vešel polootevřenými dveřmi k její posteli a starostlivě ji pohladil po tváři. Ví, že se chová nepřiměřeně, jakoby mu patřila, ale minulost a Katherine dokázala rozdrásat jeho city i když je Elena poskládala zpět...
"Kde je Damon?" zeptala se rozespalým hlasem Elena ještě z polospánku.
"Něco jsem zaslechla, hádali jste se?"
Stefan nahodil nepřítomný výraz a tiše odpověděl.
"Všechno je v pořádku, jen spi."

2. KAPITOLA - Záhadné zmizení

Milý deníčku, moje city si semnou zahrávají a Stefan se ještě ke všemu v poslední době chová hodně divně. Myslím, že to má souvislost s tím, co se včera stalo… nechtěl se o tom bavit. A Damona sem od té doby neviděla… mám takový zvláštní pocit…

Zamyšleně jsem klepala tužkou na poslední popsané řádky svého deníku. Je snad možné, že se stalo opravdu něco vážného? Něco, co donutilo Stefana mít obavy? Usoudila jsem, že s ním prostě musím promluvit. Odhodlaně jsem vstala a šla do kuchyně, když jsem uslyšela něčí hlas. V mžiku jsem rozpoznala hlas Bonnie. Se Stefanem se o něčem dohadovali, což mi bylo ihned jasné. A podle toho jak se Bonnie chovala to nebylo jen tak něco...

"Měl bys to Eleně říct, měla by to vědět!" naléhala Bonnie.

"Nemůžu".

"Musíš, Stefane!" přikázala Bonnie nemilosrdně.


Jen do něj, Bonnie!! Fandila jsem ji v duchu. Stefan uhnul na stranu, aby se ji nemusel dívat do očí.

"Prostě to nejde... věř mi, zvládnu to."

"Jen aby...!"

Snažila jsem se natáhnout víc ke stěně, abych toho slyšela víc. Pomalinku a po špičkách jsem šla dál a dál... V tom se náhle ozval rána! Sakra! Ten obraz! Musela jsem ho shodit! Rána sice nebyla až tak hlasitá, ale zjevně jsem upoutala pozornost. Znáte ty chvíle, kdy litujete, že jste dotyčnou věc udělali? Tak, toto byla jedna z nich... Moje tajné slídění dopadlo katastrofálně. Nyní jsem střídavě hleděla chvíli na Stefana a Bonnie. Naše pohledy se shledávaly, a já doufala, že tam nejsem a toto celé je jen špatný sen. Celou tuto záležitost "zachránila" Bonnie, která se rozhodla Stefanovi poděkovat za snídani a obejmout mě na rozloučenou s tím, že se brzy uvidíme.

"Měj se," zavolala jsem na Bonnie v okamžiku, kdy se už za ní pomalu zavíraly dveře.

Poté jsem se obrátila zpět ke Stefanovi, už o něco klidnější.

"Moc mě mrzí ten obraz, nechtěla jsem…"

V tom mě přerušil.

"To je v pořádku, už se tím netrap…" snažil se předstírat úsměv.

Soucitně jsem se na něho podívala a pohladila ho po tváři.

"Ale vím, že TEBE něco trápí" snažila jsem se pohlédnout do jeho očí, ale on, jakoby se mému pohledu vyhýbal. "No tak, Stefane…stalo se něco?"

Bylo to marné. V takovém jeho rozpoložení nemá smysl se ho na něco ptát, ničeho bych tím nedocílila. Obrátila jsem oči v sloup a namířila si to k věšáku. V půlce cesty jsem se ještě rychle otočila.

"A Damon? Co je s Damonem? Od včerejšího večera jsem ho neviděla…"

Stefan jen pokrčil rameny. Tím náš rozhovor skončil. Ten Damon se snad nikdy nepoučí, jistě si teď užívá se svou obětí - typický Damon Jenže když se neobjevil dalších několik dní... začínala jsem mít obavu. Navíc, nikdy dřív tak dlouho nezmizel a ještě z ničeho nic. Uklidňovala jsem se představou, jak zabíjí nevinné oběti a to mě od těch starostí docela odvedlo. Ale stále jsem musela myslet na včerejší noc... i Stefan byl stále neklidný. Nejsem si jistá, jestli kvůli mně nebo Damonovi... Tady v Mystic Falls musíte mít dobré známosti, abyste se vůbec něco dozvěděli. Každopádně, po dalších pár dnech Damonova zmizení jsem se rozhodla požádat Bonnie o pomoc. Její kouzla a magie jsou pro mě stále stejně neskutečné, ba dokonce nepochopitelné věci, ale vždy mi dokázala pomoct... Věděla jsem, že se něco stalo - něco, co pravděpodobně souviselo i s Damonovým zmizením. Bonnie jsem přesvědčila pod záminkou, že jdeme na kafe k tetě Jenn. Myslím, že mě prokoukla, ale nakonec souhlasila…

U tety Jenny jsme si pohodlně sedly na gauč a Bonnie opatrně spustila.

"Říkal ti něco Stefan?!"

"Ne, nic... proč?" zeptala jsem se podezíravě Bonnie.

"Nic podstatného" odpověděla neurčitě. "A nechtěla jsi ode mě náhodou něco?"

Strnula jsem a nevěděla co říct a hlavně jak to říct... Bonnie se nikdy nezamlouvalo moje přátelení se Salvatorovými... bála jsem se, jak by reagovala.

"Víš, Stefan má trochu obavu o svého bratra, nemohla bys o Damonovi něco zjistit?"

Bonnie se na mě váhavě podívala.

"A nemáš o něj náhodou starosti TY?"

"Prostě jen chci vědět, co se děje," řekla jsem najednou.

Snažila jsem se být klidná a částečně se mi to i povedlo. Zvláštní ale bylo, že na záležitost s Damonem nereagovala agresivně nebo zbytečně přehnaně jak bych původně čekala, jakoby jí to vůbec nepřekvapilo, že se na něj ptám.

"Můžu to zkusit, ale nevím, jestli to dokážu... potřebuju nějakou věc, která je pro Damona důležitá…" pokrčila Bonnie rameny.

"Stačila by jeho košile?" navrhla jsem.

Bonnie se na mě podívala a nesouhlasně zavrtěla hlavou.

"To není úplně ono."

"Spodní prádlo?" prohodila jsem s tím, že to nemyslím vážně.

Po chvilce jsem se však na ni podívala mnohem vážněji než obvykle.

"Říkala jsi, že potřebuješ věc, která je pro Damona důležitá" konstatovala jsem.

Bonnie přikývla.

"Zkus použít MĚ…" natáhla jsem Bonnie ruku.

Ta se podívala do mých očí, z části překvapeně a z části zděšeně.

"Chci mu pomoct Bonnie, a toto je jediný způsob…"

Bonnie mě bez přemýšlení chytila za levou paži a zavřela oči - byla maximálně soustředěná…

Shrnutí

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbila se ti kapitolka?

Ano
Ne

Komentáře

1 Gabiee Gabiee | Web | 29. února 2012 v 11:11 | Reagovat

Moooc hezký :-) honem dalšíííí díl :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama